Proč se naše děti ve škole neučí, co budou denně potřebovat?

Vím, že se v současné škole děti již učí zajímavější a praktičtější věci než když jsem chodil do školy sám, ale stále ještě ve většině z nich se učí věci, které se v životě moc nepoužijí. Na druhé straně se děti vůbec neučí některé věci, které budou v životě denně potřebovat, například jak se chovat k penězům, jak s nimi kvalitně nakládat. Ale chce to škola vůbec změnit?

Je pravdou, to co je napsáno v knize Bohatý táta, chudý táta, že se nám o naše peníze, ať již v bankách či v investičních fondech, starají manažeři, nikoliv vlastníci bank. Jak nám tedy mohou pomoci, když sice mají znalosti, ale sami nic nevlastní? Pouze se starají o cizí peníze, ale co ty jejich? Jak s nimi nakládají? Než bychom jim svěřili peníze, mělo by nás to rozhodně zajímat víc, než věci, které nám nabízejí v jejich brožurách či na webových stránkách.

Stejně tak je to ve škole. V ní se učí, že je důležité se dobře učit, aby žák získal dobré zaměstnání a v něm pracoval nejlépe až do důchodu. Že většina podnikatelů a bohatých lidí se vypracovala od základů i bez velkého vzdělání se taktně ne přímo zamlčuje, ale raději se o tom nehmluví.

Před nedávnem jsem si zakoupil do mobilu známou a úspěšnou hru Monopoly a uvědomil jsem si, jak by právě tato hra mohla hodně pomoci již ve školách. V dnešním světě je totiž moderní se zadlužovat. Ale existuje tzv. dobrý a špatný dluh, což mnoho lidí neví a když už ano, tak se chovají dosti neracionálně. Dobrý dluh je totiž jen tehdy, když se zadlužíme, abychom získali více (například si vzít hypotéku místo placení drahého pronájmu). Špatný dluh je naopak ten, co většina lidí využívá stále častěji - zadlužení na věci, které nám žádné příjmy nepřinesou anebo jsou velmi malé. Mám na mysli například půjčku na dovolenou anebo na věc, která nás brzy omrzí či ji vlastně ani vůbec nepotřebujeme. Abych se tedy vrátil ke hře Monopoly. Uvědomil jsem si při jejím opětovném hraní, že je to vlastně naučná investiční hra. Říká nám, že není důležité, kolik peněz vlastníme, ale jak je dokážeme využít. Pokud peníze sbíráme a máme radost jak přibývají aniž investujeme, investují jiní a my pak platíme (při vstupu figurkou na jejich políčko). A čím více investujeme, tím se nám peníze hromadí a můžeme je použít na další investici.

Děti by měli vědět, a v dnešní době je to důležité více než kdy dříve, že existují i jiné způsoby než žití od výplaty k výplatě, že se nápady a iniciativa se cení. Bohužel příklady úspěšných podnikatelů táhnou nejvíce, ale takoví ve školství bohužel nejen u nás nejsou. Proto je velmi dobré začlenit oblast znalostí a práce s penězi jako povinný předmět. A v něm si zahrát třeba i ty Monopoly nebo jinou hru s názvem CASH FLOW (popsána právě v knize Bohatý táta, chudý táta), které žáky upoutají svojí zdánlivou jednoduchostí, ale mezi hraním se skrývají finanční zákonitosti, které mohou uplaťňovat již od následujícího dne. Kéž by tyto zákonitosti znalo i více dospělých.